Vidění za cenu nevidění

Pozornost je nejcennějším aktivem každého marketéra. Když nezískáte pozornost a uvážení zákazníků, když vám nevěnují svoji pozornost a uvážení, jste neviditelní. Lidé si sami vybírají, čemu věnovat pozornost a uvážení, a navíc na to nemáte vůbec žádný vliv. Závisí to jen a jen na tom, o čem je zákazník poučen, k čemu má úctu, v jaké nauce je cvičen, co očekává, jaký vnitřní postoj a přístup k věci má, co je jeho záměrem a s jakými vnějšími jevy, věcmi přijdou tyto činnosti mysli do kontaktu. Pozornost je vždy zaměřena na jeden konkrétní předmět vědomí, na jeden jev, čímž je selektivní a výlučná.

Jakým způsobem přemýšlíte o pozornosti při marketingu a při zadávání inzerátů?

Podívejme se na fenomén pozornosti jako dnes Tomáš Samek. Před výtvarnou výstavou v německém Kasselu stojí žebrající moldavská holčička. Nikdo jí nevěnuje pozornost. Lidé věnují pozornost sociálně angažovanému umění ve výstavní hale. Umění je pro ně obrazem, zprostředkováním života, logem, zástupným symbolem jejich duše, jejich příběhem. Aby viděli ty obrazy, svůj příběh, nevidí nedaleký život. Skutečný život neprožívají přímo, vše se jim vzdálilo v obrazech, vše je zprostředkováno obrazy spokojeného života. Je to vidění za cenu nevidění?

Skutečný život ani vidět nechceme. Proč? Ráno jsem byl na poště. Lidé tam posílají peníze ve prospěch hladovějících, umírajících dětí v Africe. Před poštou na lavičce seděl páchnoucí, očividně těžce nemocný, do němoty zpitý, umírající bezdomovec. Všichni kolemjdoucí rychle odvracejí zrak, aby už byli od něj dál... Proč ho lidé nechtějí vidět? Aby jim nenarušil jejich pohled na svět, jejich příběh, obraz spokojeného života, aby viděli svět tak, jak ho vidět chtějí? Rozhodli se předem, že to není hodno jejich pozornosti a uvážení.

Lidé nemohou a neumějí naslouchat. To pod kontrolou nemáte, to nemůžete ovlivnit. Každý nebude naslouchat všemu, ani nemůže. Když příběh, který o svém produktu vyprávíte zákazníkům, když obrazy, které jim ukazujete, narušují jejich pohled na svět, jejich vkus, odvrátí od nás zrak a pozornost.

Sečteno a podtrženo: Snažit se na sebe strhávat pozornost nefunguje. Věnovat pozornost člověku, naslouchat jí, pomáhat jí, uznávat ji, uspokojovat, umocňovat a uznávat její příběh, pohled na svět, jít s ní po její cestě, být jejím přítelem, myslet na ni, být jí užitečný, uspokojovat její iracionální subjektivní pocity, vidění, které musí prožít – to funguje.

Vulgárně řečeno: Vytvořte produkt, vyprávějte o něm příběh, který Vaše publikum nekriticky zbožňuje, a které nechce, aby někdo narušoval obraz, jejž si o něm udělalo předem. Vznikla tímto způsobem kniha Josefa Rauvolfa: Hledání Jaromíra Nohavici (Daranus, Řitka 2007, 352 stran)?