Hrouda: Sakra, chci účinnější inzeráty: Tweople: 27 způsobů empatie, konverzace a vztahů (Twitter 9. díl)

Lidé na Twitteru si říkají Tweople (Twitter + people). Jason Calacanis (@jasoncalacanis) uveřejnil včera na webu svůj dlouhý email přátelům „We Live in Public (and the end of empathy),“ ve kterém na základě dojmů z filmu We Live in Public (který zvítězil na filmovém festivalu Sundance 2009 v kategorii dokumentů) přináší hluboký vhled do procesů ztráty empatie a mezilidských vztahů v sociálních sítích a v prostředí internetu a počítačových her.

Film je ponurou vizí budoucnosti, kdy každý po určité době dospěje do pozice lovce, který chce udolat své přátele, stejně jako to dělá v počítačových hrách. Z přátel (subjektů, lidských bytostí) se stávají objekty. Jasonův email končí nadějí a vírou v lidskou empatii, a vyzývá ke „Dni empatie“ (#empathyday).

Upoutávka na film We Live in Public:

V sociálních sítích a v tomto případě na Twitteru nelze dělat byznys tak, jak jsme byli dříve zvyklí. Když pro vás budou druzí lidé objekty (a ne lidské bytosti), ničeho nedosáhnete. Opravdové vztahy s lidmi (v sociálních sítích) ale vše mění k lepšímu. Vztahy mezi lidmi dělají z podnikání prostředí, na které se těšíme, a obráceně: obchodní transakce se přeměňují ve vztahy mezi lidmi.

Přes internet, online, nemohu vidět skutečné lidi. Vstupuji ale do vztahů, pro to se musím rozhodnout a hlavně to musím aktivně udělat, musím se o druhé starat, pečovat o ně. Když se nestarám, žádný vztah není. A pro svůj byznys získám jen lidi, kteří se naopak stejným způsobem starají o mě.

Vašimi zákazníky budou jen ti, kteří SE STARAJÍ. Kdo se nestará, toho neoslovíte, neovlivníte žádným (sebelepším, sebechytřejším) sdělení, inzerátem, reklamou. Kdo se nestará, ten je hluchý, slepý… Každá sociální síť je společenství, a klíčovou vlastností jeho členů je „starání se.“

Je skvělé pracovat s lidmi, které známe, které máme rádi a důvěřujeme jim. Vůbec nám neschází, že s nimi neuzavřeme obchod. Neschází nám byznys založený na transakcích…

Jaké vlastnosti mají lidé, kteří se na Twitteru starají? (Jak byste se také měla starat vy?)

Neusilují stát se středem vesmíru.
Vyhledávají skvělé konverzace, a lidem, kteří je vedou o tom dávají vědět.
Uvědomují si, že každá společnost, komunita (social) má svoji kulturu a pravidla, psaná i nepsaná.
Většinou mluví o úspěších druhých.
Kladou zajímavé otázky, kterými zvou druhé ke konverzaci.
Netrápí se tím, že lidé neodpovídají na něco, o čem mluvili.
Mají čas na nové přátele, mluví k nim, naslouchají jim, čtou jejich stránky, ptají se jich.
Nikdy se necítí arogantně, nadřazeně.
S každým konverzují jinak.
Přistoupí i na blízkost, soukromí a důvěrnost offline, mimo internet, ve skutečném životě.
Jsou úplní, kompletní, neukazují jen část sebe.
Nevylučují druhé, aby se nakonec nevyloučili sami. A lidi, kteří druhé vylučují, povzbuzují ke změně chování.
Do světa šíří dobré zprávy, pomáhají lidem ve vývoji a oslavují a radují se s kýmkoliv.
Říkají prosím, děkuji, také děkuji, a opravdu to tak myslí.
Velmi se zajímají o to, co funguje, a co ne. Často hledají zpětnou vazbu a hledí zlepšit to, co dělají.
Studují obory a trendy, dívají se, jak se věci dělají, se všemi se dělí o všechny získané informace, nezrazují důvěru.
Nejsou drzí. O pomoc žádají tak, aby druzí byli pyšní, že jim mohou pomáhat.
Jsou stále ve spojení s druhými a s jejich myšlenkami.
Vedou i obchodní konverzace, ale jen takové, které jsou užitečné druhým, a ne trikem či švindlem.
V byznysu jsou oddáni strategiím, tvorbě taktik. Vztahy při tom ale nikdy nezpeněžují.
Ignorují pitomce a lidem, kteří jim ubližují, odpouštějí.
Dodržují sliby.
Umí být průhlední, aniž jsou nazí… Většina z nás se ve společnosti chová OBLEČENĚ.
Naslouchají hlasu davu, ale myslí si své.
Alespoň řeknou „ahoj,“ když nemají čas hovořit.
Vědí, že internet je veřejný, a nakonec vše co skrýváte, odhalí.
Nevybírají své osobní hodnoty a cíle z nějakého seznamu (ani z tohoto!!!), který vytvořil někdo druhý.

Mellisa Pierce (@melissapierce) má ve svém životopisu na Twitteru větu:

„If you follow me please @ me and introduce yourself!“ (Když mě začínáš následovat, naslouchat mi, napiš mi veřejnou @zprávu, a představ se!)

Závěr: Nejdříve empatie, konverzace a vztahy, a až potom obchodní transakce. V sociálních médiích nefunguje přímá reklama? Co si o tom myslíte?

Ale hlavně: Vaši přátelé v social (společnost, se kterou komunikujete prostřednictvím sociálních médií) nejsou vaším prvotním publikem v podnikání. Zanechte žvanění v social, a mluvte k těm neosvíceným, kteří o sociálních médiích nevědí buď vůbec nic nebo neobratně začínají.

Seriál o Twitteru: